Aktuality

V Hořicích nás čekal kompletní tým domácích a naše oslabení se nezměnilo. Utkání se vyvíjelo v první čtvrtině velmi nepříznivě. Druhá část hry se nám vydařila o mnoho lépe a vedení v polovině utkání spolu se zlepšenou hrou dávaly celkem slušnou naději v konečný úspěch. Bohužel, třetí čtvrtina nás srazila skoro do kolen. Pak sice ještě nastalo zlepšení a opětovná naděje. To bylo ale vše. Mohl bych omlouvat prohru tím, že když jsme ve čtvrté čtvrtině opět dotáhli na rozdíl 3 bodů, připsali rozhodčí domácímu týmu koš, který nepadl a nechali domnělého střelce házet ještě jeden trestný hod, který proměnil. Kdo ale utkání viděl a je soudný, ví, že to nebylo rozhodující. Vítězství domácího týmu zařídil především třemi proměněnými trojkovými pokusy za sebou hráč číslo 9 Rais. Toho dokázal zastavit až Tomáš Voral. Moje chyba asi spočívala v tom, že jsem měl Tomáše poslat do hry dřív. Další domácí borec, kterého jsme nedokázali ubránit byl hráč číslo 10 Mráz. V rozhodující moment utkání ke svým vynikajícím únikům přes jednu clonu(to je na pováženou, s tím bychom si měli poradit) přidal i trojku. Rovněž úspěšnost soupeře v TH 80% je více než dobrá. Velkou pochvalu zaslouží za toto utkání Míša Zavřel. 6 trojek a zdaleka ne všechny z otevřených pozic a 29 bodů, to je opravdu skvělý výkon. Ostatní bojovali ze všech sil. Nemůžu ale nezmínit tato fakta. V první čtvrtině jsme  obdrželi 29 bodů, ve třetí opět 29 bodů. Jen totální soupeřův výpadek ve 2. čtvrtině(4 body) nás zachránil od debaklu. 11 obdržených trojek, téměř všechny z volných střel, je rovněž hrozně moc. Při zesilování(zdvojování) vysokých hráčů soupeře pod košem nemáme střely za tři body pod kontrolou. Není možné chtít po hráči, který se přemístil pod koš, aby doběhl zpět ke svému hráči(střelci tříbodového hodu). Tady je nutné, aby nejbližší hráč ke střelci okamžitě zastoupil a účinně střelu bránil bez ohledu na to, že nechá volného svého útočníka. Obzvláště pokud je volný soupeřův hráč, který již nějakou trojku dal. Vím,  je to složité, protože nemáme žádnou možnost nácviku a spoléháme jen na momentální schopnosti hráčů.

I když jsme vytoužené 2 vítězství nepřivezli, nemusíme věšet hlavy. 10 vítězství na našem kontu ve Východočeské lize je dle mého názoru historický úspěch klubu a to jsme ještě nedohráli. Děkuji Tomášovi Voralovi za vynikající obranu, Tomášovi Zavřelovi a Markovi Novotnému za bezchybnou práci pod vlastním košem, Michalovi Zavřelovi za střelecký výkon v Hořicích, Láďovi Břicháčkovi a Pavlu Hřebíkovi za nebojácný výkon, Lukášovi Hřebíkovi za vyrovnané velmi dobré výkony v obou utkáních a taky za to, že i když by mohl být pyšný na to, jak ve svém věku ovládá basketbal a mohl by se šetřit na pro něho určitě důležitější utkání, nedělá to a pomáhá nám, jak jen mu to jde. Věřím ale, že i tato utkání mu v jeho kariéře pomáhají. Můj obdiv má nejstarší hráč našeho kádru Víťa Hřebík. Dovolím si tvrdit, protože jsem hrál rovněž do pozdního věku, že vím, jak takové dvě utkání v pondělí bolí. Víťu asi ne. Po tréningu našich nadějí si dal hodinový individuální trénink. Smekám. Jsem přesvědčený, že kdyby všichni hráči, především mladí, kteří mají možnost alespoň 2 krát  v týdnu trénovat, sdíleli jeho nadšení pro basketbal, měli bychom k dispozici minimálně 12 vyrovnaných hráčů.